Posledního dne loňského roku to bylo osmdesát let, kdy se J. V. Scheybal narodil ve vsi Kristiánov na Frýdlantsku, Anně Riemerové, dceři hostinského a Josefu Scheybalovi, jednomu z nemnoha Čechů, jenž si vyhledal nevěstu v ryze německém prostředí. Když po deseti letech, roku 1938, museli Scheybalovi Frýdlantsko opustit, nalezli nový domov v Turnově. Na Turnovsku, štědře obdařeném přírodními a výtvarnými památkami i vynikajícími muži vědy a umění se vnímavý chlapec setkal s odkazem malíře a kreslíře Jana Prouska, nadšeného propagátora pojizerské roubené architektury. Možná u něj nalezl první poučení, když se za okupace na toulkách s otcem po venkově Českého ráje a Podještědí pokoušel o první národopisné kresby. Spojovalo jej s ním rovněž vřelé vlastenectví člověka žijícího blízko národnostní hranice a není bez zajímavosti, že akad. malíř J. Prousek se stal roku 1892 prvním zástupcem české národnosti v kuratoriu tehdejšího Severočeského průmyslového muzea. Jistě i on by nadšeně souhlasil se Scheybalovým rozhodnutím přijmout místo etnografa v Severočeském muzeu v Liberci. Josef V. Scheybal nastoupil roku 1965 do historického oddělení SM a strávil zde čtyřiadvacet let. Podílel se zásadním způsobem na tvorbě a zpracování sbírek historického oddělení, navrhl a realizoval bezpočet výstav a expozic nejen v Severočeském muzeu, ale i v řadě muzeí, památníků a institucí v regionu. Připravoval audiovizuální programy, pořádal přednášky pro veřejnost a prováděl soustavnou dokumentaci movitých i nemovitých památek, fotografickou, a také kresebnou, měřickou. Byl neocenitelným pomocníkem muzejních archeologů a jeho rekonstrukce sklářské osady Karlova huť v Jizerských horách a renesanční keramiky z Modlibohova budou pravým magnetem pro návštěvníky. Obrovské Scheybalovo dílo se nedá vtěsnat do několika vět. Výstava chce ukázat dvě stránky jeho působnosti, svědomitou mravenčí činnost muzejníka a stejně poctivou a obětavou práci malíře a kreslíře, který zanechal v řadě muzeí a institucí stovky národopisných kreseb ze záchranných výzkumů v lokalitách obětovaných těžbě uhlí či určených k zatopení.

Jednou z nejvýznamnějších institucí, v jejímž fondu se nalézá více než pět set Scheybalových národopisných kreseb, je Etnologický ústav Akademie věd ČR v Praze, který je spolupořadatelem výstavy. Díky tomu má liberecká veřejnost mimořádnou příležitost shlédnout mnohé dosud nevystavované materiály z výzkumů v Podkrušnohoří, na Teplicku, Chebsku, Opavsku a také v zahraničí, na Daruvarsku ve Slavonii. Další velkou předností této spolupráce byla možnost vystavit společně kresbu i skutečný předmět z fondu Severočeského muzea, který byl její předlohou. Krásným příkladem je vzácná lidová malovaná skříň, datovaná 1759. A je zvlášť potěšitelné, že v důsledku finanční podpory Statutárního města Liberec k výstavě vychází katalog.