 |
|
Založení Svazu lyžařů v Království českém Myšlenka vytvořit celonárodní lyžařskou organizaci se zrodila takřka současně se vznikem prvních českých lyžařských spolků. Již počátkem roku 1896 navrhl pražský Český Ski klub členům jilemnickému spolku, zda by se nechtěli volně sdružit ve společné "České jednotě skijácké". Jilemničtí na tento návrh přistoupili s připomínkou, že takový počin bude mít smysl až při vzniku dalších lyžařských klubů. Prozatím Rössler-Ořovský přivedl v květnu 1897 lyžaře do České atletické amatérské unie, jednotného sportovního ústředí, v němž byly zpočátku organizovaní všichni čeští sportovci s výjimkou cyklistů a veslařů, kteří již od roku 1884 měli své vlastní sportovní svazy. Změnu přinesl až rok 1903. Tehdy se 1. února konaly VIII. mezinárodní lyžařské závody ve Vysokém nad Jizerou, které byly velice úspěšné. Nejen výkony závodníků, ale už sama jejich existence vzbudily u diváků, a zejména mezi vysockými příznivci lyžování, vlnu nadšení. Takovou, že 13. února téhož roku se vysočtí sportovci, mezi nimiž hráli prim bratři Ďoubalíkové, rozhodli založit svůj vlastní lyžařský spolek - Český Ski klub Vysoké nad Jizerou. Zástupci všech tří klubů - Českého Ski klubu Praha, Českého krkonošského spolku Ski Jilemnice a Českého Ski klubu Vysoké nad Jizerou - se především z iniciativy Josefa Rösslera-Ořovského sešli již 21. listopadu 1903 v hostinci Ráj v Jablonci nad Jizerou a založili zde Svaz českých lyžařů, jehož předsedou byl zvolen Jan Buchar. V předběžném programu byly vytyčeny první úkoly: pořídit společný amatérský řád, zřídit stanice a staniční knihy, pořídit zimní mapy a pěstovat styky zimních turistů a lyžařů. Počátkem roku 1907 se v Jilemnici konala významná valná hromada, na níž se rozhodlo o několika důležitých věcech: Název organizace byl změněn na Svaz lyžařů v Království českém, který měl sdružovat lyžaře nejen české, ale všech dalších národností z Českého království. Jako čtvrtý člen vstoupil do svazu lyžařský odbor Sportovního klubu Plzeň. A na místo Jana Buchara byl do čela Svazu lyžařů zvolen Josef Rössler-Ořovský. Na Šumavě se vedle již zmíněného plzeňského klubu rozvíjelo lyžování v Domažlicích, od roku 1909 při Klubu velocipedistů, od roku 1911 v klubu Sněhaři. Obdobné stěžejní postavení jako Plzeň na Šumavě či Jilemnice a Praha v Krkonoších získávalo pro národnostně českou Moravu Nové Město na Moravě. Na Českomoravskou vrchovinu zajížděli známí instruktoři - krkonošští Bohumil Hanč a Karel Jarolímek a také Nor Ingvald Smith Kielland. První závody uspořádali Novoměstští roku 1910 a brzy ukázali, že nehodlají zaostávat za svými českými kolegy. Již v následujícím roce dokázal zdejší Karel Mrkvička porazit vynikajícího Bohumila Hanče i Karla Jarolímka. Staniční knihy byly uloženy na horských boudách a členové lyžařských klubů do nich zapisovali události z lyžařského dění. Postupně byly zřízeny po celých Krkonoších (první roku 1903 na Dvorské boudě) i v některých dalších českých pohořích. Na začátku dvacátých let 20. století byly nahrazeny staničními knihami Svazu lyžařů, postupně však zanikaly a po roce 1945 vymizely úplně. Dodnes jsou staniční knihy - často pozoruhodně ilustrované - cenným zdrojem informací o počátcích lyžování v českých horách. Josef Rössler-Ořovský (1867-1933) byl nejvýraznější osobností českého sportu v jeho počátcích. Byl průkopníkem a organizátorem řady sportovních odvětví. Sám aktivně vesloval, bruslil, lyžoval a hrál tenis; vedle lyží dovezl do Čech i první kanoe. Organizoval český jachting, veslování, tenis, atletiku, fotbal, lyžování, kanoistiku, a to nejen jako svazový funkcionář, ale i jako autor, překladatel pravidel či pořadatel jednotlivých závodů, soutěží a mistrovství. Roku 1899 spoluzakládal Český olympijský výbor, jehož byl dlouhá léta generálním sekretářem, a vedl řadu výprav na letní a zimní olympijské hry. Fotogalerie: Odkazy: Doprovodné akce:
Download: |
|
Plakát
