Pacourek seběhl z věže, oklepal ze sebe peří a zaklepal na dveře ředitelny. "Dále" ozvalo se zevnitř. Pacourek způsobně předstoupil před pana ředitele, zahaleného v cigaretovém dýmu, a oznámil: "Vážený pane řediteli. Naše muzeum poctil svou návštěvou urozený pan Samuel Pižeon, baron de Taubenschlag s chotí a dcerou. Jak jistě víte, pradědeček pana Pižeona byl osobním doručovatelem Jeho císařské milosti Františka Josefa I. Svobodný pan Pižeon je v Liberci na záletech, ovšem ve vší počestnosti, s chotí i s miloslečnou." Řediteli Hrochovi údivem málem vypadl doutník z tlamy: "No ano, ano, Pacourku, děkuji za upozornění, to je velice vážená návštěva, které musíme vzdát všechny pocty!" Ředitel Hroch sice nevěděl, jak se takové pocty vzdávají, nevěděl nic ani o rodině urozených poštovních doručovatelů, ale rozhodl se, že svou neznalost zastře přehnanou aktivitou. Mezitím již před muzeem čekala nervózní holubí rodinka. Zčista jasna a bez varování se k ní přihnal průvod nejvýznamnějších muzejních zaměstnanců, kteří zrovna nebyli na obědě nebo kdesi jinde. Ředitel vyhnal zřízence Baribala na věž, aby zatroubil slavnostní fanfáru na počest hostí a paní Fretková honem sháněla v šuplatech v kanceláři něco k sezobnutí. Pižeoni byli tak překvapení, že nestačili ani říci svoje "Mon dijé". Ředitel Hroch si vzal slavnostní talár s muzejními insigniemi a ujal se slova. Ve stručnosti sobě vlastní shrnul v půlhodinovém proslovu význam rodiny Pižeonů pro evropské dějiny a poděkoval za pocty, které byly nyní prokázány libereckému muzeu tím, že sem rodina Pižeonů osobně zavítala atd. atd. Pacourek se smál pod fousy, jak to s Pižeony i s ředitelem Hrochem skoulel, a koukal, jak by nenápadně zmizel domů dospat noční pletky s Vlašákem. Všichni vypadali spokojeně, jen v zadní části slavnostního průvodu stál kurátor Mour, vztekle prskal cosi o patolízalství a degenerované šlechtě, se kterou je třeba zatočit, ale nikdo ho naštěstí neposlouchal. Ředitel se přeochotně ujal holubí rodiny tak, že si je vzal k sobě domů. Ubytoval je v parádním salonním pokoji pro hosty, kde nespala ani jeho vlastní tchýně. Třetí den opulentního hoštění se špajz pana ředitele ale natolik vyprázdnil, že se paní Hrochová v duchu přísloví "Ryba a host v domě třetí den smrdí" jala věc radikálně řešit. Rodina Pižeonů tak dodnes neví, proč je v libereckém muzeu nejdřív vyháněli koštětem z věže, pak je na vlastní účet po tři dny hostili v ředitelském salonu, aby je pak znovu paní Hrochová vyhnala koštětem až do Rakous.