|
|
Ponocování v muzeu sice Pacourkovi přinášelo nevšední zážitky, ale nedostatek spánku
ho začínal zmáhat. Cestou z práce třeba usnul v tramvaji a probudil se až ve vozovně,
nebo mu doma při obědě únavou spadla hlava do talíře. Do služby nastupoval s kruhy pod
očima, že si toho všiml i pan Ostříž. "Pane Pacourku, vzmužte se, jste po dvou dnech
v muzeu jak mátoha. Pan Mour, kurátor muzea, potřebuje s něčím pomoci. Paní Fretková Vám
uvaří silné kafe a pak šupem do věže, kde na Vás pan Mour již bude čekat." Pacourek se po
kávě rychle vzpamatoval a bral schody po dvou, aby si prohlédnul věž, kde ještě nebyl.
Pod ochozem věže už na něj čekal zamračený pan Mour a významně si klepal na ciferník
kapesních hodinek. "Pane kolego, máte tři minuty zpoždění. Tady máte koště a koukejte
co nejrychleji vyhnat ty holubí vetřelce, co se nám sem nastěhovali na ochoz věže. Svou
přítomností povážlivě snižují důstojnost naší budovy. Věž muzea jest věrnou kopií zaniklé
renesanční liberecké radnice a jest nepřístojné, aby zde bytovali jacísi nezvaní
opeřenci." Pacourek si myslel své, úkol mu nepříjemně připomenul jeho četnickou minulost,
ale nedovolil si protestovat. Vzal koště a šoural se pomalu na ochoz. Vzal za kliku
a udělal "Kšá!" Z druhé strany dveří se ozval překvapený dívčí hlas: "Mon dijé, mamá, do
budoáru nám leze jakýsi kosour. Ty máš dnes nějaké hosty?" Z druhé strany ochozu se ozval
jiný ženský hlas: "Ať sečká v předpokoji, jsem jen v negližé!" Pacourek se rozpačitě držel
kliky a nevěděl, co má dělat. Odkašal si a zaklepal na dveře k ochozu. Z druhé strany
se ozval zase jiný, tentokrát mužský hlas: "RRačte dál, pane kocourrr, čemu vděšíme
za Faši ctěnou náfštěvu?" Pacourek nakouknul za dveře a uviděl tříčlennou holubí rodinku,
spěšně vyhřadovanou způsobně na zábradlí ochozu, a představil se: "Ehm, dobrý den.
Omlouvám se, že ruším. Jsem muzejní hlídač Pacourek a byl jsem vyslán, abych vás vykázal
z věže." Nato se ujala slova vylekaná madam: "Ó, to je ale frapantní situacé, pane
kosour. Toto je naše trradišní letní sídlo již po několik sesón a ještě nikdi nikdo nás
odsúd nefynáněl. My jsme rodina barrrronů Pižeonů, slafných světaznalých poštofních
holubů a již náš grandpapá zde byl ctěným najémníkem! Co si počnemé? Rreservaci na věži
v Bad Ischlu máme až na příští týden a do té doby z nás budou bezdomofcí!" Holubi
zmatečně cupitali po ochozu věže sem a tam a pořád dokola vrkali: "Co s námi budé? Co si
počnemé?" Pacourkovi bylo zchudlých holubů s modrou krví líto a najednou dostal nápad
a povídá: "Vážení Pižeonovi, jestli tomu dobře rozumím, jste v našem muzeu na zahraniční
návštěvě, navíc již Váš dědeček zde u nás v muzeu jistý čas pobýval, takže se dá hovořit
o tradici, kterou je třeba ctít. Slétněte prosím dolů před hlavní vchod, za chvíli si vás
tam vyzvednu." Pacourek uměl odhadnout charaktery, což teď holubům zachránilo střechu nad
hlavou. Již dříve seznal, že se ředitel muzea rád předvádí před váženými hosty, kteří
dodají muzeu i jemu coby direktorovi punc exkluzivity, kor jsou-li urozeného původu.
Pacourek seběhl z věže, oklepal ze sebe peří a zaklepal na dveře ředitelny. "Dále" ozvalo
se zevnitř. Pacourek způsobně předstoupil před pana ředitele, zahaleného v cigaretovém
dýmu, a oznámil: "Vážený pane řediteli. Naše muzeum poctil svou návštěvou urozený
pan Samuel Pižeon, baron de Taubenschlag s chotí a dcerou. Jak jistě víte, pradědeček
pana Pižeona byl osobním doručovatelem Jeho císařské milosti Františka Josefa I. Svobodný
pan Pižeon je v Liberci na záletech, ovšem ve vší počestnosti, s chotí i s miloslečnou."
Řediteli Hrochovi údivem málem vypadl doutník z tlamy: "No ano, ano, Pacourku, děkuji
za upozornění, to je velice vážená návštěva, které musíme vzdát všechny pocty!" Ředitel
Hroch sice nevěděl, jak se takové pocty vzdávají, nevěděl nic ani o rodině urozených
poštovních doručovatelů, ale rozhodl se, že svou neznalost zastře přehnanou aktivitou.
Mezitím již před muzeem čekala nervózní holubí rodinka. Zčista jasna a bez varování
se k ní přihnal průvod nejvýznamnějších muzejních zaměstnanců, kteří zrovna nebyli
na obědě nebo kdesi jinde. Ředitel vyhnal zřízence Baribala na věž, aby zatroubil
slavnostní fanfáru na počest hostí a paní Fretková honem sháněla v šuplatech v kanceláři
něco k sezobnutí. Pižeoni byli tak překvapení, že nestačili ani říci svoje "Mon dijé".
Ředitel Hroch si vzal slavnostní talár s muzejními insigniemi a ujal se slova.
Ve stručnosti sobě vlastní shrnul v půlhodinovém proslovu význam rodiny Pižeonů pro
evropské dějiny a poděkoval za pocty, které byly nyní prokázány libereckému muzeu tím,
že sem rodina Pižeonů osobně zavítala atd. atd. Pacourek se smál pod fousy, jak to
s Pižeony i s ředitelem Hrochem skoulel, a koukal, jak by nenápadně zmizel domů dospat
noční pletky s Vlašákem. Všichni vypadali spokojeně, jen v zadní části slavnostního
průvodu stál kurátor Mour, vztekle prskal cosi o patolízalství a degenerované šlechtě,
se kterou je třeba zatočit, ale nikdo ho naštěstí neposlouchal. Ředitel se přeochotně
ujal holubí rodiny tak, že si je vzal k sobě domů. Ubytoval je v parádním salonním pokoji
pro hosty, kde nespala ani jeho vlastní tchýně. Třetí den opulentního hoštění se špajz
pana ředitele ale natolik vyprázdnil, že se paní Hrochová v duchu přísloví "Ryba a host
v domě třetí den smrdí" jala věc radikálně řešit. Rodina Pižeonů tak dodnes neví, proč
je v libereckém muzeu nejdřív vyháněli koštětem z věže, pak je na vlastní účet po tři
dny hostili v ředitelském salonu, aby je pak znovu paní Hrochová vyhnala koštětem až
do Rakous.
| |
|
|
Otevírací doba:
denně mimo pondělí
9:00-17:00 hodin
středa do 18:00 hodin
|
Knihovna:
úterý a čtvrtek
13:00-16:00 hodin
|
Vstupné:
dospělí: 30 Kč
studenti, žáci: 10 Kč
důchodci: 10 Kč
» více...
|

Severočeské muzeum v Liberci je příspěvkovou organizací Libereckého kraje
|
» vypnout pozadí…
|
|