Asi ano, syndrom červené Karkulky je v nás velmi silně zakořeněn. Přesto, nebo právě proto, chceme všem návštěvníkům ukázat, že obavy z vlků jsou zbytečné a pohádkově nadsazené. Už proto, že máme vlky prakticky za humny. Jen pár desítek kilometrů od Liberce.

V minulosti byli vlci rozšíření prakticky plošně po celé severní polokouli. Člověk je však po celá staletí intenzivně lovil, až vlci z rozsáhlých oblastí Evropy vymizeli docela. Nyní se však vracejí. a my se s nimi musíme znovu naučit žít. Úspěšné soužití vlků a lidí není nereálné a je možné pouze tehdy pokud vlky dobře poznáme a pochopíme. Výstava pracovníků Státního přírodovědného muzea v Gorlitz přibližuje bežný život vlků na území Lužice, kde se vlci vyskytují již více než 10 let a od roku 2000 se zde pravidelně rozmnožují. Máte jedinečnou příležitost nakouknout do domácnosti vlků. Poznáte životní zvyklosti vlků, péči o mláďata, způsoby opatřování potravy i to, jak vlci komunikují mezi sebou. Vše velmi názorně a přehledně s mnoha obrázky a fotografiemi. A jak to vše autoři výstavy vědí? I to se zde dozvíte, neboť celá jedna část je věnována způsobům a metodám výzkumu lužických vlků. Ty jsou velmi různorodé - od prostého stopování po využití nejmodernější techniky. Poslední část výstavy, ovšem nikoliv významem, je věnována způsobům ochrany vlků a jejich soužití s lidmi. Ukazuje jak může z neznalosti docházet ke konfliktům mezi vlky a lidmi, zejména chovateli hospodářských zvířat. Ukazuje jak takovéto konflikty řešit a hlavně jak jim předcházet.

Co na závěr? Snad jen malé povzdechnutí, jak by bylo na světě krásně, kdyby platilo ono známe člověk člověku vlkem, protože vztahy mezi vlky jsou určitě lepší než si autor citátu myslel.