![]() |
|
Ne že by tuzemská výtvarná scéna byla chudičká na talentované malíře
a kreslíře, ale jejich tvorba přirozeně nevzbuzuje v pestrém a vzrušujícím
kaleidoskopu politických frašek, skandálů hvězd showbyznysu, každodenních
teroristických útoků a domácích problémů patřičný zájem. Nelze se tomu
divit, nicméně permanentní infiltrace umělce do různých oblastí volné
i užité tvorby může způsobit, že se při vyslovení jeho jména něco vybaví
i „nezasvěceným“. U Martina Velíška to může být, napříč různorodým sociálním,
demografickým i zájmovým spektrem společnosti, třeba obraz rozvrkočeného
bohéma středního věku s ostře řezanými rysy (nar. 1963 v severočeském Duchcově),
nebo vpravdě revoluční ilustrace jednoho z národních literárních pokladů
– sentimentálně-idylické Babičky Boženy Němcové, také Rasmussenových
Eskymáckých mýtů, plakáty a obaly desek punkrockových „Už jsme doma“ či ilustrace
z Týdne. Kromě toho, že Velíšek rád a poměrně úspěšně maluje na sklo,
kterému se věnoval po dobu svých pražských studií na Vysoké škole
uměleckoprůmyslové v ateliéru profesora Stanislava Libenského, atakoval též
vyšší sféry české kinematografie, když jako autor vizuální podoby loutek
obdržel Českého lva za film Fimfárum podle nepohádek Jana Wericha.Severočeské muzeum v Liberci ve spolupráci s Galerií Pokorná připravilo pro své návštěvníky malou ochutnávku z koláče jeho tvorby, kterou je mnohadílný heroický cyklus o lidském snažení, padání a vstávání „Lyžaři“ a výběr kreseb komentujících v časopise Týden aktuální dění na českém politickém kolbišti. Jako bonus pak něco málo skla a plakátů, prezentovaných samostatně ve sloupové síni muzea. Rozhodně si nenechte ujít zahájení výstavy ve čtvrtek 2. listopadu 2006 v 17 hodin, kde se vám kromě přípitku a teoretického entrée dostane i řádné porce dobré muziky.
|
|