Tvůrčí imaginací, poeticko-lyrickým laděním, využitím koláží, fotomontáží, retuší, smyslem pro výrazná grafická řešení, humorem a groteskní nadsázkou si český filmový plakát záhy získal ohlas publika a své místo jak na výstavách při filmových festivalech, v galeriích i prostorách kin, tak v bytových interiérech jako svébytné umělecké dílo. Autoři filmových plakátů v průběhu šedesátých let nacházeli inspiraci v informelu, pop artu, op artu, psychedelickém umění a později v návratu k secesní stylizaci a surrealismu. Usilovali o zaujetí diváka ryze výtvarnými prostředky, nezřídka přejatými z umělecké filmové tvorby.

Ne vždy se však všechny plakáty dostaly do distribuce a někdy byly záhy po vylepení rychle přelepovány. V sedmdesátých a osmdesátých letech si český filmový plakát stále zachovával dobrou výtvarnou úroveň. Zánik masové produkce českých filmových plakátů a potažmo i vysoko nastavené laťky jejich kvality nastal se zánikem Ústřední půjčovny filmů počátkem devadesátých let, kdy došlo k "amerikanizaci" propagace uváděných filmů, v mnoha případech znamenající degradaci výtvarné složky až na úroveň bezpohlavní reklamy absentují, vyjma obrazového materiálu, jakékoliv vazby na obsah filmu samotného.