|
Vojtovi Suchardovi (1884-1968) patří čestné místo mezi tvůrci, kteří formovali tvář moderního loutkového divadla a pozvedali je z pouťové zábavy mezi respektované umělecké druhy. Připomeňme alespoň některé: Paul Brann v Mnichově, Ivo Puhonný v Baden-Badenu, Richard Teschner ve Vídni, Vittorio Podrecca v Římě, Anton Aicher v Salcburku, Tony Sarg ve Spojených státech, a abychom neopomíjeli domácí tvůrce, je třeba jmenovat Josefa Skupu v Plzni a hned několik výtvarníků - Hanuše Folkmana, Ladislava Šalouna, Otu Bubeníčka, Víta Skálu a literáta Karla Maška-Fa Presto ve vedení Umělecké výchovy v Praze. Mezi tuto loutkářskou elitu vstupuje Vojta Sucharda v roce 1920, kdy se svou ženou, malířkou Annou Suchardovou-Brichovou, založil v Praze na Letné divadélko "V říši loutek". A byl to vstup velice sebevědomý. Sucharda měl v krvi fortel profesionálních řezbářů a tvůrců loutek, jeho otec i děd vytvářeli v novopacké dílně marionety pro kočující loutkáře, ale byl také poučen hledáním i omyly soudobých loutkářů, kteří se pokoušeli nalézt nové cesty. Ve své ženě měl po boku citlivou spolupracovnici, která nejen s velkým citem pro stylovou čistotu a divadelní zkratku vytvářela divadelní dekorace a kostýmy loutek, ale také psala hry. Oporou jim byl početný kolektiv, v němž dominovali lidé se zkušeností z ochotnického i profesionálního jeviště. Nově vzniklé divadlo okamžitě upoutalo pozornost především výtvarnou stránkou, ale i zodpovědnou dramaturgií a pečlivou režií. To vše spolu s promyšlenou organizační strukturou učinilo z Říše loutek respektovaný a napodobovaný model spolkového loutkového divadla. Když ve dvacátých letech minulého století projektoval arch. František Roith v budově Ústřední městské knihovny na Starém Městě pražském také loutkové divadlo, byl mu spolupracovníkem a de facto spolutvůrcem architektonicky a technicky zcela mimořádného divadla právě V. Sucharda. Suchardova loutkářská družina přenesla, pod upraveným názvem Umělecká scéna Říše loutek, do nového divadla svou působnost. To se psal rok 1928 a Říše loutek zde hraje dodnes. Jádrem výstavy v Severočeském muzeu v Liberci je Suchardova tvorba pro Říši loutek. Především jeho řezbované a soustružené marionety, ale i plošné a stínové loutky. Bohatý fotografický materiál dokumentuje celkovou výtvarnou podobu inscenací. Protože manželé Suchardovi vytvářeli výtvarnou stránku inscenací v úzké spolupráci, doplňují výstavu ukázky dekorací Anny Suchardové-Brichové. Vůbec poprvé se na výstavě představí rozměrná malovaná pozadí, zrestaurovaná po poškození povodní v roce 2002 péčí Národního muzea. K vidění budou i její návrhy scén a loutek. Vojta Sucharda byl ovšem nejen loutkář, ale také sochař. Aby se na tuto skutečnost nezapomínalo, připomene to výstava výběrem jeho sochařských prací, což umožní zajímavé a mnohdy nečekané konfrontace se světem loutek. Rozsáhlé dílo sochařské výzdoby chrámu sv. Víta na pražských Hradčanech zpřítomní soubor fotografií Jiřího Všetečky, soubor apoštolů pro obnovený Staroměstský orloj přiblíží modely poloviční velikosti a socha Krista, pro kterého však na orloji nebylo místo. To ovšem zdaleka není vše. Vlastní divadlo Říše loutek je také Suchardovým dítkem, proto vás výstava zavede do tohoto divadelního stánku, o kterém se v době jeho otevření psalo jako o nejmodernějším loutkovém divadle na světě. Tady byla v roce 1929 založena nejstarší mezinárodní divadelní organizace UNIMA. A protože je to právě osmdesát let, připomene výstava, kromě 125. výročí umělcova narození, i tuto skutečnost.
-vkw-
|
|