 |
|
 Svou první tapiserii utkal Jan Hladík před padesáti lety (1959). Od té doby vytvořil
desítky významných děl, která mnohokrát reprezentovala českou výtvarnou kulturu při
rozmanitých zahraničních výstavách. V šedesátých a sedmdesátých letech byla opakovaně
jeho díla zastoupena na velice prestižních přehlídkách světových tapiserií v rámci
mezinárodního bienále v Lausanne a vždy vzbudila zaslouženou pozornost. Zcela mimořádný
ohlas vyvolala při této příležitosti v roce 1977 Hladíkova tapiserie nazvaná
Setkání - nesetkání. Prokazovala nejen autorovo svébytné pojetí figurální kompozice,
ale také osobitou tvůrčí metodu využívající citaci a volnou skladbu přetkaných
fotografických záběrů. Janu Hladíkovi se podařilo prostřednictvím gobelínové techniky
vytvořit imaginární jeviště, na němž se setkávají a zároveň míjejí osamocení
představitelé dvou odlišných titulních rolí. Zahraniční odborníci v těchto
protagonistech sice nepoznali herce Jana Třísku a herečku Ivu Janžurovou, ale s velkým
uznáním oceňovali kromě výtvarného pojetí autentičnost výrazu obou postav a přesvědčivost
celého výjevu, z něhož navíc vycítili tíživou atmosféru doby a místa vzniku díla
v tehdejší normalizační Československé republice. Shodnou tvůrčí metodou, využívající
již od roku 1970 rovněž citace slavných uměleckých děl minulosti, vytvořil Jan Hladík
dlouhou řadu znamenitých tapiserií (mimo jiné i čtyřdílný cyklus pro slavnostní vestibul
Severočeského muzea v Liberci), které ve svém souhrnu představují charakteristický
a nezaměnitelný způsob autorova výtvarného projevu.Podstatně méně známou, nicméně velmi důležitou součástí Hladíkovy textilní tvorby jsou však také jeho rané práce, především dekorační tkaniny, textilní tisky a monotypy. Některé z nich vznikly ještě v závěru Hladíkových studií v ateliéru profesora Fišárka na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, většina dalších v průběhu padesátých a šedesátých let. Vyznačují se poeticky stylizovaným a fantazijním dekorem a navzdory tomu, že jde většinou o "užitkové" textilie, svědčí o autorově poučenosti moderním uměním. Jan Hladík absolvoval v roce 1948 studijní pobyt v Paříži a při této příležitosti poznal malířská díla významných osobností kubismu, surrealismu a dalších směrů. Byla to zkušenost, která ovlivnila Jana Hladíka na celý život a výrazně poznamenala jeho vlastní tvorbu. V tehdejších Hladíkových obrazech, veřejnosti i většině odborníků dodnes prakticky neznámých, bychom našli některé abstraktní motivy, jež se objevují rovněž v jeho textilních tiscích, šátcích a v prvních gobelínech. Unikátní Hladíkovou prací byl monumentální tištěný závěs pro světovou výstavu v Montrealu, za nějž autor získal na EXPO ´67 čestné uznání. Připomenutí tohoto raného období je velice cenné pro bližší poznání Hladíkova pozoruhodného výtvarného vývoje. Podstatnou informaci by si jistě zasloužila i jeho grafická tvorba, která se různým způsobem odráží rovněž v textilním projevu. Vyčerpávající přehled Hladíkova mnohavrstevného díla by vyžadoval zevrubnou monografii a rozsáhlé výstavní prostory. Současná výstava Setkání - nesetkání v Severočeském muzeu v Liberci má ovšem podstatně skromnější cíle. Chce upozornit na náznak souvislostí, které určovaly kontinuitu raného i pozdějšího tvůrčího směřování Jana Hladíka a prokázat, že znamenité výtvarné kvality této textilní tvorby jsou nadčasové. Podávají totiž výmluvné svědectví nejenom o době svého vzniku, ale především o autorově originální umělecké výpovědi.
Oldřich Palata
|
|
nabídka programů pro 2. pololetí