Výstava Industriál války navázala na projekt knihy Tábory a válečná výroba. Kniha mapuje
pracovní, zajatecké a koncentrační tábory na území okresů Liberec a Jablonec nad Nisou
a v příhraničních oblastech současného Polska a Německa. Při studiu materiálů se podařilo
objevit i archivní dokumenty týkající se válečné výroby. Výstava se pak již jen okrajově
dotýká problematiky nucené práce a zaměřuje se především na průmysl v letech 1939-1945
v dnešním Euroregionu Nisa a na související témata.
Většina panelů je věnována jednotlivým firmám a podnikům, působícím zde v regionu
převážně v souvislosti s přemisťováním podniků na sklonku války. Vedle toho je na výstavě
vysvětlena předválečná i poválečná situace, nástup automatizace výroby jako východisko
z nedostatku kvalifikované pracovní síly, přestavba ekonomiky Sudetské župy a podobně.
Samostatné soubory panelů se zabývají tématy pilotované střely V-1 zvané Reichenberg,
která se zčásti vyráběla v Liberci, a podzemních továren v okolí.
Válečná výroba v okrese Liberec:
Hrádecko lze označit jako oblast, kde působil Spreewerk a firma AEG. Spreewerk, umístěný
v Leitenbergerově továrně, působil na Hrádecku od počátku války a později expandoval
do Chrastavy. AEG byl proti tomu podnik, který se přemístil zčásti na Hrádecko až v druhé
polovině války. Frýdlantsko bylo od počátku války oblastí, kam se stěhovaly menší,
nepříliš významné závody a dílenské provozy. I firma Börsig měla v Habarticích jen jeden
z mnoha menších provozů s doplňkovou výrobou. Až v druhé polovině války ovládla
Frýdlantsko jediná firma - Junkers. Do Nového Města pod Smrkem se měl přestěhovat jeden
z hlavních závodů z Dessau. Pro tento záměr se začaly připravovat i navazující doplňkové
montovny a dílny. V Liberci a těsném okolí byly důležité podniky Elektromechanik, Argus,
Henschel, Wesser a Blaupunkt. První dva jmenované působily v Liberci od počátku války,
další se objevovaly v Liberci postupně. Většina podniků byla zaměřena na produkci
leteckých součástek, plánovaná byla i výroba celých letadel (Siebel), ale k realizaci
nedošlo. Českodubsko bylo hraniční oblastí, kde působily firmy Getewent a Triton,
ale byla to jen doplňková produkce.
Válečná výroba v okrese Jablonec nad Nisou:
Samotný Jablonec nebyl nijak významným pro válečnou výrobu. Sice zde působily známé
podniky jako Telefunken, ale důležité podniky byly v okolních obcích a na Tanvaldsku.
To bylo dáno i typem výroby. V Jablonci byly hlavně bižuterní podniky a dílny; textilní
továrny, tedy útočiště mnoha velkých podniků ze závěru války, pak byly rozmístěny podél
větších toků na Tanvaldsku. V Rýnovicích, dnes jablonecké čtvrti, byl podnik FAB Zeiss
Jena a Speerova hospodářská základna, v Rychnově působil podnik GETEWENT, ve Smržovce
Junkers, respektive Mitteldeutsche Motorenwerke. Při podnicích FAB, Getewent i MMW byly
zřízeny pobočné koncentrační tábory, což samo o sobě vypovídá o jejich důležitosti.
Na Tanvaldsku pak ještě působila firma TTW, výrobce dílů obrněné techniky, a Fernseh,
průkopník v oblasti přenosu televizního signálu. Jizerské hory byly využity za války
především jako deponie. Například Říšské dráhy využily některé objekty pro sklad cenného
zboží.
Podzemní továrny:
Organizovaná výstavba podzemních továren za druhé světové války byla motivována snahou
udržet výrobu i v podmínkách intenzivního spojeneckého bombardování. Od roku 1943
(a výjimečně již před tímto rokem) se začaly inventarizovat podzemní díla a z roku 1944
pochází již první seznamy objektů. Hybatelem programu byl úřad tzv. Jägerstabu, který
vedl Speer a státní sekretář Milch. Úkolem bylo přemístit důležitou výrobu tak, aby
nebyla narušena bombardováním, případně postupující frontou. Nešlo jen o přemístění
produkce pod zem, ale i o její organizované rozmístění a využití továren v místech
vzdálených od fronty. Na výstavě je podzemním továrnám věnována velká pozornost
a podrobně je zpracován bývalý podnik Walter vyrábějící raketové motory, u něhož vznikala
podzemní díla s krycími názvy Türkis a Eisenglanz.
V-1 Reichenberg:
Jediné letadlo pojmenované po Liberci (něm. Reichenberg). Bezpilotní V1 byla relativně
nepřesná. Proto se v roce 1944 začalo uvažovat o pilotované verzi. Pilotování střely
se prakticky rovnalo sebevraždě. Teoreticky mohl pilot po navedení střely letoun opustit,
což se mohlo povést odhadem v jediném případě ze sta. V říjnu 1944 byl projekt
na Hitlerův příkaz zastaven. V-1 byla vybavena motorem Argus As-014. Firma Argus měla
zázemí v Liberci od samého počátku války v roce 1939. Původně se jednalo o podnik
Luftapparatebau - LAB, která je později označována jako ARGA a ARGUS Motoren GmbH Berlin
Reinickendorf. Jednalo se o různé odnože jednoho závodu. Na konci roku 1943 se začalo
uvažovat o přemístění výroby divize Argus Motoren z Berlína, kde se vyvíjel a vyráběl
pulsační motor Argus 109-014 používaný ve střelách V-1 (Fi-103). Část výroby byla
přenesena do Liberce v roce 1944, do areálu bývalé textilky čp. 80 na současné třídě
Dr. M Horákové a do areálu bývalých Energomontáží, dnes firmy DTZ, v ulici U věže. Firma
Argus vyráběla různé díly pro téměř veškerá produkovaná letadla v Německu. Ve výkazech
vývoje výrobků liberecké pobočky Argus se v září a říjnu 1944 objevuje část označená
jako V-Serie. 13. září 1944 je pod kódem FDL-B (C) Z/1A uvedeno několik poznámek.
Z nich vyplývá, že v Liberci se vyráběly díly kabiny, jejíž konstrukci dodala firma
Henschel (výrobce V-1 Reichenberg). Celkem mělo jít o 31 kusů "strojů", ale zpracováno
jich bylo jen pět. Právě v tento měsíc probíhala úprava 175 kusů střel V-1 na pilotovanou
verzi. Liberecký Argus se specializoval na výrobu kniplů a obecně na vybavení kokpitu,
a tudíž pravděpodobně byl ideálním partnerem firmy Henschel pro vestavbu ovládacích
prvků do střel.
Ivan Rous
Fotogalerie:
Ke stažení:
Odkazy: