![]() |
|
Hra na hudební nástroje vyžadovala - a stále vyžaduje - vždy určité hudební nadání,
jež však není dáno každému člověku. Proto lidé usilovali o sestrojení takového nástroje,
který by nevyžadoval zvláštní zručnost a hudební vzdělání. Myšlenka mechanicky provozovat
hudbu se mohla plně rozvinout až tehdy, když hodinářské umění nahradilo přesýpací a vodní
hodiny hodinovými stroji. Hrací strojky - automatofony měly v době svého vzniku
a praktického použití za úkol přehrávat hudební motivy, produkovat populární melodie
na veřejnosti i v soukromí. Uplatnění se jim dostalo nejen v pracovnách intelektuálů,
obývacích pokojích, salonech měšťanských rodin, ale i v kavárnách, hostincích
i na veřejných prostranstvích. Největšího rozmachu dosáhla výroba těchto hracích
strojů a strojků na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Do třicátých let
20. století ovládaly mechanický přednes hudby kolovrátky, flašinety, hřebíčkové stroje,
orchestriony, pianoly a jiné automatofony. Tyto byly postupně nahrazovány fonografy
a gramofony. Všechny přístroje vždy upoutávaly dokonalou řemeslnou prací. Bohatěji
zdobené si mohla dovolit zámožnější rodina nebo hostinský. Počet hrajících válců,
papírových pásů nebo plechových kotoučů také kromě vnější výzdoby a provedení určoval
cenu přístroje. Většina exponátů výstavy pochází z prvních desetiletí 20. století.
Typově je vystavená kolekce doplněna o přístroje, které nejsou ve sbírce Severočeského
muzea v Liberci zastoupeny a jež laskavě zapůjčilo Národní technické muzeum v Praze.
Na výstavě je též možno shlédnout virtuální 3 D projekci hřebíčkového hracího strojku
zhotovenou na Vysokém učení technickém v Brně. Součástí výstavy je ukázka pianol
ve sloupové síni muzea dokládající produkci firem vyrábějích pianoly v Liberci
(Johann Harwardt, Hugo Paul Lehmann, Koch a Korset ), Lipsku (Pooper a Hupfeld)
a Spojených státech amerických (Piano-player Metrostyle New York). Pro zájemce z řad
širší veřejnosti je určen barevný katalog sbírky, jenž je k zakoupení v pokladně muzea.
Ke stažení: |
|